Historie sboru dobrovolných hasičů města Vsetína
V ulicích svítí petrolejové lampy, vlakové spojení je zatím hudbou budoucnosti. Na Horním náměstí stojí jen malá nemocnice-spíše starobinec, město je rozděleno na Horní a Dolní Vsetín. Nové domy se téměř nestaví, náměstí a ulice neupravené, nedlážděné bez stromoví. Vsetín je sužován v letních měsících nedostatkem pitné vody, zejména na Horním náměstí se voda vozí v bečkách. Na Dolním náměstí pak voda je, ovšem jedná se o spodní vodu z řeky Bečvy. Lidé se živí hlavně zemědělstvím, řemeslem, obchodem a prací v továrnách. Vsetínský okres spadá pod okresní hejtmanství ve Valašském Meziříčí. Tak vypadá Vsetín v druhé polovině 19. století.
Jako první vznikl ve Vsetíně tovární hasičský sbor firmy Jakub a Josef Kohn, jehož stanovy byly schváleny moravským místodržitelstvím 26. července 1877. Roku 1876 pak ve Vsetíně dozrála situace k založení Spolku dobrovolných hasičů na základě myšlenek vzdělávacího spolku Snaha. Mezi zakládajícími členy jsou Obadal, Pavlík F., Pavlík L., Pivoda, Daněk, Válek, Trunkát, Pokorný. Již 8. listopadu 1877 jsou stanovy schváleny, a začíná se psát historie třetího nejstaršího sboru v okrese Vsetín. Koncem 19. století pak na území dnešního okresu existují tři obecní dobrovolné hasičské sbory – tzv. krásenský (120 členů), valašskomeziříčský (100 členů) a vsetínský (200 členů).
Po vydání Josefova požárního řádu z roku 1787 se odpovědnost za ochranu proti požárům a stav hasicího zařízení přesouvá stále zřetelněji na představené měst a vesnic. Následně pak 2. prosince 1877 je svolána řádná valná hromada, kde je zvolen starosta Josef Pokorný, velitel Karel Bubela (současný starosta města), je objednána stříkačka, výzbroj apod. od f. A.F. Smejkal, Čechy u Prostějova, později pak zakoupena druhá kolová stříkačka. Materiál je složen na radnicích, popř. k tomu určeným kůlnám, soupisy hasícího nářadí pak pravidelně kontroluje četnictvo. Roku 1895 je založen okrašlovací spolek, jenž ve spolupráci s hasiči se stará o udržování, zalesňování a estetické zvelebování vzhledu města. Již v této době se jednotlivé sbory zavazují k zásahům i v sousedních obcích, okolo roku 1900 pak ve Vsetíně působí sbory dobrovolných hasičů města Vsetína a sbory dobrovolných hasičů firmy Bratři Thonetové (r.1926-16členů; 1934-7členů; 1937 rozpuštění továrního sboru), Huť ve Vsetíně později Českomoravské sklárny (r.1948-74členů), Mez Vsetín (založen 30.května 1947; r.1948-20členů), kabelovna Vsetín (založen 6. srpna 1947). Roku 1951 dochází k vydání zákona o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami, na jehož základě dochází 5.listopadu ke sloučení Sboru dobrovolných hasičů města Vsetína s ostatními továrními dobrovolnými sbory.
Roku 1927 jsou schváleny nové stanovy a je změněn název hasičského spolku na Sbor dobrovolných hasičů města Vsetína, 31. srpna 1929 pak byla sboru předána automobilová stříkačka – první v okrese. Nejstarší zbrojnice/kůlna je postavena kolem roku 1883 na Horní městě za starým hřbitovem za cenu 1600 zlatých. Následně r. 1889 dochází ke stavbě hasičské zbrojnice na dolním městě ulice Štěpánská/Příkopa – v místě dnešní kruhový objezdu u Telecomu. Po zničení této zbrojnice požárem 28.červencce 1931 vyvstává naléhavá potřeba stavby nového hasičského domu. I přes nepříznivé hospodářské poměry a nedostatek financí je přijat dar od velkostatkáře Teodora Thoneta ve formě stavebního místa ve výměře 475m2. Po schválení plánů, vyřízení povolení apod. je započato s vlastní stavbou. Dne 17. července 1933, provádí stavební firma František Gebauera za celkový rozpočet 223 815 zlatých začátek stavby. V neděli 13. srpna 1933 je pak uspořádána slavnost k položení základního kamene hasičského domu spojená s průvodem z horního náměstí na staveniště domu, kde po uvítání hostů a spolků, je proveden projev s následným poklepem na základní kámen. Následuje lidová veselice. J Oslavy 25let trvání Bubelovy Vsacké Župy probíhají 29. června 1934 – 1. července 1934 a jsou spojené s otevřením nového hasičského domu ve Vsetíně. Pozvání mimo jiné přijali: Zemská hasičská jednota na Podkarpatské Rusi - Imrich Palatický; Užhorod Klub československých turistů – jednatel p. Černocký; Jednota Orla československého; Okresní hejtman v Novém městě na Moravě.
Bezprostředně po osvobození dochází k obnovení činnosti nejenom vsetínského sboru. Roku 1947 je zřízeno výjezdové družstvo o osmi mužích. V průmyslu a zemědělství dochází k zavádění nových technologií, změna bytové výstavby – panelové domy, přičemž kolové stříkačky a přenosné agregáty přestávají stačit a rozhodujícím prvkem se stává rychlost při zásahu. Z důvodu stále složitější a dokonalejší techniky, která je také finančně náročnější, dochází k co nejefektivnějšímu využívání těchto prostředků. V roce 1948 je přijato rozhodnutí zvýšit akceschopnost dobrovolných hasičů přijetím placených strojníků. Na Vsetíně tak dochází ke zřízení pohotovosti, kdy slouží postupně placení požárníci-strojníci Josef Gerža, Karel Bart, Jan Teichgrab, Josef Březina a Stanislav Tomanec, které na výjezdu doplňují dobrovolní hasiči. K 1. květnu 1966 jsou všichni placení strojníci SDH převedeni na obecní úřad a jsou vytvořeny předpoklady pro vznik detašovaných pracovišť k zajišťování výjezdům k požárům. Po odchodu Josefa Březiny do důchodu je r. 1968 přijat Pravdomil Matoška. Následně po požáru výškové budovy v Havířově dochází roku 1969 ke zvýšení/posílení pracovníků na hotovosti – počátek vzniku veřejného požárního útvaru na Vsetíně – HZS Zlínského kraje.
V roce 1971 pak na Vsetíně slouží 19 placených požárníků – dochází k úbytku dobrovolných členů. V této době pak v budově dobrovolných hasičů města sídlí SDH, VPÚ a okresní SHČMS. Probíhá přístavba 5ks garážového stání a dochází k propojení činnosti dobrovolného sboru a veřejného požárního útvaru. Ovšem koncem 80 let jsou dobrovolní hasiči odměněni novými prostory ve formě dvou dřevěných buněk, kdy jedna slouží jako kancelář, druhá zdvojená pak má účel – společenská místnost, sklad. Tímto sbor zůstává zastrčen za kdysi vlastní budovou, kdy nemá k dispozici sociální zařízení a do garáží se dostává přes místnosti veřejného požárního útvaru. Kolem roku 1989, po sametové revoluci je zvolen starostou SDH Vsetín Běliček Jan, velitelem pak Mikulaj Josef, sbor má 93 členů. Jednotka sboru pak roku 1994 přechází do nižší kategorie, dochází k poklesu výjezdů a členů, není zájem o tohoto koníčka. Veřejný požární útvar pak na základě dohody přebírá od města požární zbrojnici, kterou nechává na náklady státu rekonstruovat. Po rekonstrukci roku 1997, kdy dochází k nadstavbě nad garážovým stáním, se situace zlepšuje a dobrovolní hasiči Vsetín se stěhují do uvolněných prostor po požárním útvaru, kdy mají k dispozici: sociální zařízení, včetně umyvadel, sprchy, dále kuchyňku a kancelář (bývalá velící místnost při zásazích), ale to je již novodobá historie Sboru dobrovolných hasičů města Vsetína. Bohužel při vyklízení požárního domu před rekonstrukcí dochází ke ztrátě věcí a archivních dokumentů SDH a SHČMS.
Materiál ve vlastnictví sboru kolem roku 1940: tyfon na budově městské elektrárny, automobilová a ruční čtyřkolová stříkačka, dva zbrojní vozy, vůz se žebřem, 2 ks hadicových navijáků, 2 ks dřevěných stříkaček a výzbroj a výstroj pro 80 činných členů.
